GREENCULT: Seminář o environmentální udržitelnosti v kulturních centrech

Udržitelnost jako provozní disciplína

Viktor Třebický (CI3) ve své prezentaci zasadil téma do širšího kontextu klimatické změny a představil praktický, neideologický přístup k udržitelnosti. Na datech o rostoucích koncentracích CO₂ a globálních teplotách ukázal, že politické debaty o klimatu nemění fyzikální realitu, před níž kulturní instituce stojí: jejich budovy spotřebovávají energii a energie stojí peníze. „Udržitelnost pro mě není víra ani ideologie. Je to provozní disciplína — a často i nejlevnější cesta k odolnější instituci a spokojeným návštěvníkům." Prezentace se zaměřila na to, kde skutečný dopad vzniká. Budovy v EU spotřebují přibližně 40 % veškeré energie, přičemž 75 % budov má špatnou energetickou výkonnost. Kulturní centra čelí specifické výzvě: mají nepravidelný provoz, velké sály, jednorázové energeticky náročné akce. Klíčovými oblastmi pro environmentální opatření jsou energie a vzduchotechnika, osvětlení, každodenní provoz a správa akcí.

‍

Třebický zřetelně odlišil opatření se skutečným dopadem od opatření, která bývají přeceňována. Organizace se často soustředí na třídění odpadu, zatímco opomíjejí vytápění — přitom environmentální i ekonomická priorita by měla být opačná. Praktické první kroky zahrnují úpravu nastavení teplot a časových programů, přechod na LED osvětlení a sledování spotřeby podle měsíců, zón a jednotlivých akcí. České příklady — Národní divadlo v Praze (pokles energetických nákladů o více než 50 % po modernizaci energetického managementu) a Kongresové centrum Praha (fotovoltanický systém pokrývající přibližně 10 % roční spotřeby elektřiny) — dokládají, že výrazné úspory jsou v kulturním sektoru reálně dosažitelné.

‍

‍

Udržitelné akce: zkušenosti z filmového průmyslu

Na semináři se o své zkušenosti podělil také Miroslav Vlček (Platforma udržitelné audiovize PUAV). Na příkladu českého filmového průmyslu ukázal, jak lze principy udržitelnosti uplatnit při pořádání jakýchkoliv kulturních akcí. PUAV funguje od roku 2024 a jejími členy jsou např. Česká televize, FAMU či velcí komerční vysílatelé. Platforma vypracovala 13 závazných principů udržitelného natáčení — zahrnujících energetické zásobování, dopravu, catering, odpady i závěrečnou zprávu.

‍

Nejvýznamnějším jednotlivým opatřením pro venkovní akce nebo akce na různých lokacích je přechod z dieselového agregátu na připojení k elektrické síti. Tam, kde je termín akce pevně stanoven, je podle Vlčka nutné vždy usilovat o připojení: agregát produkuje přibližně sedmkrát více emisí CO₂ na jednotku energie než česká elektrická síť a jeho provoz je dvakrát až třikrát dražší. Na konkrétním příkladu demonstroval, že pro produkci spotřebovávající 150 kWh denně znamená přechod z agregátu na přípojku snížení emisí z 374 kg CO₂ na 55,5 kg CO₂ a pokles nákladů na energii přibližně z 4 200–4 500 Kč na 900–1 350 Kč.

‍

Vlček se věnoval také využití uhlíkových kalkulaček jako nástrojů pro rozhodování — nikoli pro komunikaci — a varoval před greenwashingem: zveřejňováním prohlášení o udržitelnosti bez podkladových dat nebo systémové změny. Zdůraznil, že udržitelnost musí být plánována předem, nikoli improvizována na místě: požadavky na catering, plán nakládání s odpady, dopravní zajištění i připojení k síti se rozhodují ve fázi přípravy. Nezbytná je jedna konkrétní osoba odpovědná za udržitelnost v každé organizaci nebo na každé akci.

‍

Co účastníci potřebují

Součástí semináře byla i diskuse účastníků, z které vyplynuly následující potřeby:

• Praktické příklady ze srovnatelných organizací — nikoli velkých vlajkových institucí, ale center podobné velikosti a s podobnými omezeními.
• Sdílení dobré i špatné praxe, aby se organizace mohly učit ze skutečných zkušeností.
• Adresář odborníků, konzultantů a zpracovatelů environmentálních auditů, kteří mohou poradit s konkrétními budovami a provozem.
• Návod na praktické využití uhlíkových kalkulaček včetně interpretace výsledků a navazujících kroků.
• Posílení mezinárodní spolupráce – v rámci projektu se slovinskými partnery v síti KUDUS s cílem vyměňovat si přístupy napříč oběma zeměmi.

‍

‍

‍